Nejsme jen E-SHOP, jsme především lidi se svými příběhy...

Chci se s Váma podělit o svůj příběh. Sdílet se Vám, známým, ale i Vám neznámým (což mi trochu nahání hrůzu). Ale poslední dobou vystupuju ze své komfortní zóny často, a poznávám tak sama sebe:)

Poslední rok se s tímhle naším e-shopem dějou "velké" věci. No, bohužel ale ne tím směrem, kam bychom rádi. Celý tenhle rok byl na prodeje slabý. Sotva se nám vrací vynaložené náklady. Zrovna v tomhle roce, kdy víc než kdy jindy, by se hodila každá vydělaná koruna. Nehodila by se na luxusní auto, nebo na exotickou dovolenou (jééé, jak bych hned jela:)), ale na ten "nejvšednější rodinný provoz". Celé ty dlouhé roky, co tenhle obchůdek žije, jsem se vyhýbala reklamě. Sama tak nemám ráda ty vnucující se re(opakované)-klamy. Začátkem tohoto roku jsem si ale řekla, že je čas jít vpřed a s dobou. Zaplatila jsem tak člověka, který se věnoval marketingu, tomu, aby naše stránky našel nejlépe kdokoli kdo bude hledat spací pytlíček, ať už hledá v Česku nebo na Slovensku.  Čas šel dál, maminek a babiček, které nám důvěřovaly a koupily od nás spací pytlíček pomálu přibývalo. Jo, ale jen pomálu, a já už z čísel a tabulek dnes vidím, že člověka, který se nám bude starat o marketing, prostě nezaplatím. Tak jsem si říkala, že to asi dál nemá smysl. Měla jsem myšlenky na to, zboží doprodat a stránky zrušit. Pak jsem nad tím ale přemítala z leva doprava a z prava doleva. A přišlo mi jedno velké uvědomění. Co takhle "jít s kůží na trh". Co takhle Vám všem poděkovat, že jste v nás a nám věřili, a nakoupili jste si u nás. Co takhle Vám říct, jak moc je to pro nás důležité. Jak moc nám záleží na každém jednom Vašem doporučení přátelům, známím, rodině... 
Přiznám se, že až teď, po těch spousty letech chození do skladu s dětičkama v kočárku, v šátku, za ruku, v létě i v zimě. Po tolika nocích prosezených u počítače, až teď s myšlenkama na to, že je asi čas to všechno skončit jsem si uvědomila obrovskou věc.

Co když to moje poslání, ten Dar mého bytí, který stále tak vyhlížím...co když jsem ho prostě jen neviděla. 

S myšlenkama, že obchůdek nechám "umřít" jsem si uvědomila, proč to všechno dělám. 

Těší mě vnášet do pracovního neosobního prostředí sebe. Otevřenou, sdílející se, pravdivou, se záměrem prodat pouze tak, aby byli na druhé straně spokojení nejen rodiče, ale hlavně děti. 
Baví mě slyšet Vaše hlasy, když voláte o radu, jaký pytlíček si vybrat. Těší mě Vaše důvěra v mé letité zkušenosti. Jsem vděčná, ža každou zpětnou vazbu, které se mi od Vás dostane. Moje rebelská duše se tetelí blahem, když cítím, jak ve Vás rozpouštím předsudky o tom, jak je dneska všechno o penězích, prodávající neustále lžou a jen se snaží za každou cenu prodat. Ano, je to o penězích, ano, všichni, kdo něco prodáváme, máme rádi, když se prodává... ale jde to i jinak. Stejně jako v životě. 
Chci jen říct, že jako já neztrácím víru v to, že nám nakonec všichni pošlete peníze za pytlíčky, ve kterých už Vaše dětičky mnohdy dávno spinkají. Stejně jako teď neztrácím víru v to, že najdeme způsob a cestu, jak šířit povědomí o našem obchůdku, i bez tak nákladných reklam. 
Neztrácejme víru v lidskost, v sílu sdílení se, otevřenost, pravdu. 
Neztrácejme víru v druhé, ale hlavně v sebe samé. 
Když totiž tahle víra chybí, moc radosti nám nezbývá, ať už jsme kdekoli, obklopeni čímkoli, s jakkoli vysokými prodeji...